Naposledy...
12. června 2009 v 9:01 | Adéla
|
France
Dneska půjdu naposledy do školy... Naposled si projdu tu cestu,kterou jsem se tolik nachodila... Poslední tři hodiny. Poslední den na Lycée Bezout. ....
Ani jakoby mi to ještě moc nedocházelo... Kolikrát jsem se na tenhle den strašně těšila... a najednou je tady... Poslední den se spolužákama,poslední fránina ( :-) ) a naposledy autobusem domu. Je to strašně zvláštní,děsně to uteklo...
Nemám ráda tyhle okamžiky... kdy víte,že něco končí... Že je to naposled,kdy někam jdete. Mám v sobě takovou směs radosti a těšení se smíchanou s tim koncem a tim všim, co mi bude chybět.
Těžko popsat...
La brocante
17. května 2009 v 20:44 | Adéla
|
France
Dneska v neděli ráno jsem vstávala v 6 hodin, byla za nepříjemného počasí celej den venku a ani mi to moc nevadilo...
Haló?
27. dubna 2009 v 16:53 | Adéla
|
France
Dneska si vážně připadám jak na telefonní ústředně. Nejenže jsem zustala doma kvuli několika telefonátům,co bylo potřeba vyřídit (haha)... ale sluchátko se tady vážně netrhne! Dneska už jsem vyřídila tolik vzkazů jako normálně za tejden a s některejma lidma bych už mohla zajít na kafe,jak často si voláme :D
Vážně uvažuju o tom,že se začnu představovat jako sekretariát! :D Některý lidi totiž ani neřeknou,jak se jmenujou,nechtěj ani nic vyřídit,slíběj,že zavolaj v hodinu,co já jim řeknu a nic!
Ale nadruhou stranu,dneska na mě ňákej chlapík vybalil tolik informací najednou,že jsem mu vážně nerozuměla ani slovo a jak blbec jsem to z něj musela dostávat v nějakých logických souvislostech:D
No nic... jdu čekat na další tefon! ;D
Amour de Paris
25. dubna 2009 v 22:56 | Adéla
|
France
Na čtvrtek jsem se nesmírnila těšila... Slíbenej výlet do Paříže ve mě vyvolával pocity nadšení už od neděle a tak jsem se ve čtvrtek ráno vzbudila s náladou no konečně,naházala jsem do sebe něco jako snídani a spěchalo se na nádraží. Nutno upozornit,že cesta vlakem je tou absolutně nejlepší volbou. Neříkám to jenom proto,že to mám se svojí transport kartou zcela zadarmo,ale hlavně proto,že doprava v Paříži je něco hodně specifického. Pokud totiž nestíháte najednou řídit,dávat pozor,rozhlížet se,kde je místo na zaparkování,řvát na ostatní řidiče a vystrkovat prostředníček z okýnka co chvíli,nemáte skoro šanci. Takhle je všechno v klídku. Metro
má asi 14 linek,takže se nejdřív zdá složitý,ale brzo se to dá a tak můžete bejt z jednoho kouta v druhym v klidu za pár minut. A já navíc ještě taky zadarmo,když jsme u toho :D

Jako první jsme se hned ráno vydaly se Sophie do Musee d´Orsay. Tam jsem se těšila moc,protože ač třeba na první pohled nevypadám jako člověk zajímající se o výtvarné umění, tak tomu tak je a tady na mě čekali mí oblíbení umělci. No,to možná znělo až moc intelektuálně :D
Zážitek na mě ovšem čekal už ve frontě... Pokud jsem řekla,že tady kluci nejsou tak úplně jako doma,španělská skupinka stojící za mnou si zřejmě krátila dlouhou chvíli... :D Na potřetí už jsem toho měla dost a tak jsem jim dost vostře (francouzsky) něco řekla...koukali na mě jak vyjevený,protože mi chudáci nerozuměli ani slovo. :D Nicméně je to nezastrašilo a přítrž tomu učinilo až bylo zakoupení lístků. Ale docela mě pobavili kluci,to zas jo :D
Samotný muzeum výborný,skvěle koncipovaný... navíc jsem viděla svoji oblíbenou malbu a obraz,kterýho jsem doma měli kdysi repliku a já ho jednou shodila před návštěvou naší profesorky francouzštiny! :D Dodnes si to pamatuju! :D
Když jsme se dostatečně kulturně vyžili,počítám,že na několik týdnů,cesta mířila k Sacré Coeur. Když jsem se k němu konečně dostali přes všechny ty nabízače "krásných hodinek" a "úžasných náramků",kterých je v sousední čtvrti dostatek,rozhodli jsem se vyšlapat kopec k němu samy bez pomocí "metrolanovky".
Jak špatný to byl nápad pochopíte později.
U samotné baziliky byl krásný výhled na Paříž. Nám to ale nestačilo a po prohlídce interiéru jsem se odhodlaně pustili až navrchol,na ochoz.
Nutno podotknout,že odhodlání se vytratilo po několika minutách... Když se začínalo na mini točitých schodech, řikala jsem si ok,ty někam vedou... Když se mi už hlava točila pět minut,začlo mi to bejt divný a po dalších minutách jsem opravdu s napětím očekávala konec. Bohužel konec tohoto schodiště se nerovnal konci cesty nahoru a my se tak mořily čím dál výš. S vypětím sil jsme nakonec nějak nahoru vylezli a já jsem usoudila,že kdyby v tom našem předchozím sendviči s kuřetem nechyběla ta majonéza,šlo by se nám určitě líp! :D
Nicméně i za tu snahu tu stálo a výhled byl vážně parádní. Ani se mi nějak nechtělo dolů,ale to spíš kvůli těm točitým shodům díky kterejm jsem dole vypadala,že jsem si dala tak 4 na kuráž.

Dále se pokračovalo na Mortmartre a tady to začlo... Nechci aby to znělo jako fráze,ale.. Paříž je okouzlující.
Malý náměstíčko se spoustou umělců,kteří toužej namalovat zrovna vás,kaváren, co voněj po čokoládě a taky spoustou turistů,co tohle všechno prožívaj s váma. Paříž neni jenom uspěchaný velkoměsto,v těhlech čtvrtích máte najednou pocit,že jste někde na venkově. Pár aut,klid a ta atmosféra.
Vyšlo nám i počasí,svítilo krásně sluníčko a tak to bylo vubec skvělý.
Dost jsme se teda nachodili pěšky,viděli ještě pár parků,mešitu a samozřejmě několik obchodů.
Bohužel můj nový plán,že se (v budoucnu) přestěhuju do Paříže,během minuty zkazila výloha zlodějských realitních agentur,ze které jsem si měla tu možnost přečíst,že byt o 40 m2 stojí tak kolem 250 000 €. Jen pro představu-můj pokoj tady má odhadem 36.
V tom případě se tady stěhování ještě odkládá a já se zatím budu snad ještě těšit z dalších návštev :)
Bretaň
22. dubna 2009 v 11:14 | Adéla
|
France
Tak,z prázdnin jsem se vrátila už v sobotu a tak je nejvyšší čas,poznamenat z toho nějakej krátkej report :)
Nejlepší loto :)
22. dubna 2009 v 11:13 | Adéla
|
France
V pátek 10.4. se konalo uplně nejlepší loto, na kterym jsem zatim byla. Byly jsme jenom s Meryl,ale vedle nás seděli uplně výborný lidi,všichni jsme si fandili,no prostě fajn,ale nejlepší bylo,že...
JÁ JSEM VYHRÁLA!!! :D
Čekala jsem na číslo 90,což je nejvyšší,tak se mu přezdívá papy a je to jedno z mejch oblíbenejch :D Náhodou jsem ho měla ze sedmi kartonů na 4! Padá dost často,tak si umíte představit ty nervy :D Co si ale nelze jen tak představit je ten křik,jak jsem zařvala já,ale i všichni kolem,když konečně číslo 90 vypadlo! :D
To by ale nebylo jen tak,abych takhle jednoduše vyhrála... Výherci jsme byli dva,tak jsem ještě musela jít na podium spolu s druhým výhercem losovat o vyšší číslo! Nakonec moje 43 vyhrála nad jeho 4! :D Byla jsem opravdu šťastná,celá naše "loto parta" mi tleskala a já si odnesla...
ECHTOVNÍ PÁNEV I S POKLIČKOU! :D
Thinking...
9. dubna 2009 v 18:22 | Adéla
|
France
Tenhle týden rozhodně není takový,jak jsem si ho představovala. Nebo vlastně...
No popořádku... Od pondělí,který bylo na prosto bezva má až do dneška dost klesající tendenci. Fajn úterý,který nakonec snad nebylo tak špatný,jak jsem si myslela,po středu,která nebyla úplně vychytaná,

ale dejme tomu, až do d
neška kterej nebyl nic moc. Bojím se zítřka. Bojím se toho poslední dne,kterej může něco změnit. Bojím se toho,že se nezmění jako vždy nic a až se zase sejdem po prázdninách ve škole,bude
to jako předtím. Já to vlastně vim... Je to tak vždycky a jiný to nebude...
I když tenhle tejden nebyl uplně podle mejch představ,přesto se něco seběhlo tak,že jsem si skoro poprvé uvědomila,jak moc rychle se blíží konec toho všeho tady a jak moc málo času zbejvá. Uvědomila jsem si,jak se asi vyrovnám s pocitem,že některý lidi už asi nikdy neuvidim a který mi budou moc chybět...
Tenhle tejden poprvé jsem se tady upřímně každej den těšila do školy. Mám k tomu jeden důvod,kterej mi ostatně dává zabrat nejvíc a kterej mi dělá v hlavě ten největší bordel...
Ráda bych se nějak zbavila všech
těch pocitů,co v sobě momentálně mám...Nedá se to vůbec ovládat! Nemám se špatně,to vubec ne,asi bych si neměla stěžovat,zlepšilo se pár věcí tak,jak jsem chtěla,ale to je možná právě to...
Pocit špatnýho rozhodnutí...
7. dubna 2009 v 11:55 | Adéla
|
France
Měla bych mít neskonalou radost... Ale stejně nemám. Je tady zas ten strašnej pocit špatnýho rozhodnutí...
Asi jsem od tohodle tejdne čekala víc než vubec přinese nebo teď spíš už možná přines... Já,cynická realistka si pro jednou něco vybarvila... A nevyplatilo se. I když... Možná jo,nemám si na co stěžovat,právě naopak...Jestli se v pátek prolomila jistá bariéra,tak teď už padla úplně,ale stejně... Mám v sobě strašně moc divnejch pocitů... Jednou půlkou zářim štěstim a druhou jsem naštvaná sama na sebe...
Dneska už mam po škole... Místo pohodovýho tejdne plnýho kravin,to tak bylo jenom v pondělí... dneska jsme to zabalili po první hodině skoro,jak kteří teda-ta pozitivní věc,další později(ta blbá věc,navíc já)... Pochybuju,že zejtra na dvě hodiny někdo přijde... a i když,tak co?! Ve čtvrtek tam snad nejdu ani já a pak už zbejvá jenom pátek... Pátek před dlouhýma 14-tidenníma prázdninama... Hrozně se netěšim na to pondělí po prázdninách... všechno bude určitě jako dřív... Teď se mam,teda spíš bych měla,na co se těšit...
Daleko radši bych v tý škole byla... Co doma?! Akorát se nudim,musim přemejšlet a to mě uvádí to týhle nálady...
Včerejšek byl supr,zcela jistě nejlepší den školy a taky ty dvě věty,který mě prostě strašně potěšily :)
Dneska jsem mohla strávit ve škole ještě jednu hodinu,hodinu,která by možná za něco stála,ale ne... Já jsem odešla. Vim,že v tu chvíli to bylo to nejlepší,co jsem měla udělat,ale stejně... ten pocit,že jakkoliv se rozhodnu,je to špatně...
Nevím,měla bych bejt spokojená,i ty dvě hodiny byly fajn...
Nechápu,proč takovej zmatek... Možná teda jo,ale to spíš doufam,že ne.
Omlouvám se za tenhle článek,nemám výlevy tohodle typu ráda,navíc takhle veřejně,ale já to prostě ventilovat ňák musim... Člověk si to po těch pár řádkách trochu srovná v hlavě a je mu hned líp,když zjistí,že... Přehání to?!
Jen tak
4. dubna 2009 v 14:32 | Adéla
|
France
Mám ňákou psací náladu... Nemam,co dělat... teda mam,co dělat,učit se a podobně,ale to se mi zaprvé takhle v soboru po obědě moc nechce,že... a taky myšlenkama jsem uplně někde jinde... Vlastně se neděje nic zásadního,ale já mam prostě pocit,že v pátek se prolomila jistá bariéra... Možná,že ne,možná,že si to vykresluju sama,ale stejně... Pro m
ě to důležitý ňákym způsobem bylo a ten pocit

je fajn... Kdoví,jak to bude v pondělí,ale "volnost" příštího tejdne by měla bejt sama o sobě dost jiná.
Asi se vubec nic nezmění, ale by to bylo fajn,
v pátek jsem měla prostě poprvé takovej pocit,
že ten kdo tam sedí,jsem opravdu já,že mužu bejt taková jaká jsem...
Nevím,těžko se to vystětluje...
Ani nevim,jak pokračovat,co chci vlastně říct... Asi nic...
Jsem jenom zvědavá na ten příští tejden...
Na tejden,
na kterej se těšim,
kterýho se bojim
a kterej prostě nechci nevyužít...
....páteční odpoledne...
3. dubna 2009 v 18:18 | Adéla
Miluju tu atmosféru pátečního odpoledne... Před sebou celej víkend! Ale dnešní odpoledne je navíc nejenom předvíkendové,skoropředprázdninové,ale hlavně je to páteční odpoledne před volným týdnem,kdy nás bude ve třídě 6! :D Zbytek třídy je totiž v Anglii nebo New Yorku. Fakt se na to těšim,hlavně kolik nás asi nakonec bude... :D Doufam,že to bude pokračovat ve stejném duchu jako dnešní fránina,která byla opravdu zajímavá :D No a hned po tomto týdnu následují druhé(a poslední) 14ti-denní prázdniny. Na jejich konci už mi budou zbejvat jenom přesně dva měsíce do odjezdu...
No nic,mam takovou zvláštní náladu,spíš dobrou,dobrej pocit z dneška celkem :D No těšim se na příští tejden prostě a doufam,že aspoň "někdo" přijde! :D
Další články
- LOTO 31. března 2009 v 19:20
- Velmi povedený den 30. března 2009 v 18:08
- Sice článek,ale... 13. března 2009 v 22:30
- Jako obvykle... 12. března 2009 v 19:19
- Aquaboulevard 15.2. 5. března 2009 v 17:31